Mám dneska jedno svoje veliký smutný a krásný výročí. Po čtvrtý. A zároveň je to pátej Ferdův den. A pokaždý je to samozřejmě jiný. A je pro mě vždycky dost léčivý si na to nahlídnout, trochu zavzpomínat. A v neposlední řadě otočit hlavu zpět a spatřit celou tu dlouhou cestu, která tím momentem začala.
Nemůžu najít ty správný slova, zachytit ty zdánlivě nepatrný detaily. Tahy kaligrafickýho pera, který na papíře tvoří mistrovský dílo nebo jen pokaňkaný papír. Mezi patlanicí na plátně a mistrnou abstrakcí je prostě rozdíl. Cítím to jasně, ale texty jsou těžkopádný a upachtěný. Nicméně... Jsou to čtyři roky. Čtyři roky, kdy bolest vzala lásku kolem...
Uběhlo tři a půl roku, co nám umřel malej Ferda. Byl tenkrát na západě konec dubna. Těsně před sbalením tašky do porodnice Ferdík umřel. Napíšu pár postřehů o tom, co se mi za tu dobu dělo.