Metody a přístupy

NLP (Neurolingvistické programování)

Přístup zaměřený na pochopení a modelování vzorců myšlení, jazyka a chování, které umožňují efektivní změny v osobním rozvoji, komunikaci a dosahování cílů. 

Neurolingvistické programování (NLP) je přístup, který se zaměřuje na pochopení lidské mysli a chování prostřednictvím jazyka, vnitřních reprezentací a subjektivního vnímání reality. NLP je prostředkem, jak pracovat s lidskými vzorci myšlení, emocí a komunikace, aby bylo možné dosáhnout pozitivní změny. V jeho jádru leží myšlenka, že naše vnímání světa není objektivní realita, ale subjektivní konstrukce vytvářená našimi smysly a myšlenkami. A když je to námi vytvořená konstrukce, tak ji můžeme měnit. 

Klíčovým principem NLP je porozumění tomu, jak lidé reprezentují svou realitu – prostřednictvím obrazů, zvuků, pocitů, chutí, vůní a vnitřního dialogu. Tyto reprezentace formují naše přesvědčení, rozhodnutí a chování. Minulost, jak ji vnímáme, není pevná ani neměnná; je to konstrukce, kterou lze přerámovat a změnit, aby sloužila našim současným potřebám a cílům.

Důležitou součástí NLP je flexibilita a schopnost naladit se na jedinečné potřeby každého člověka. NLP také zdůrazňuje přítomný okamžik jako jediný prostor, ve kterém je změna možná.

Stručně řečeno, NLP je způsob, jak pracovat se subjektivní realitou člověka, měnit jeho vnitřní struktury a mapy a  dosahovat smysluplných změn v jeho životě. Je to přístup, který staví na hlubokém pochopení toho, jak lidská mysl vytváří svět a jak tuto tvorbu můžeme směřovat k většímu naplnění, svobodě a růstu.

Systemický přístup

Změna v jedné části systému nevyhnutelně ovlivní celý celek, protože všechno je vzájemně propojené.

Systemický přístup je způsob nahlížení na člověka a jeho svět jako na propojený celek, kde jednotlivé části – vnitřní i vnější – tvoří vzájemně provázaný systém. Tento přístup vychází z přesvědčení, že svět nefunguje lineárně na principu příčiny a následku, ale jako dynamická souhra všech částí systému, které se neustále ovlivňují. Změna jedné části systému – například emocí, potřeb nebo vztahů – se tak okamžitě odráží na ostatních.

Vnitřní svět člověka, zahrnující myšlenky, emoce, potřeby a hodnoty, tvoří systém, kde všechny prvky spolupracují a navzájem se ovlivňují. Podobně je člověk součástí širších systémů, jako je rodina, pracovní kolektiv nebo společnost. Systemika pomáhá tyto vztahy pochopit a ukazuje, jak nesoulad v jedné části systému může ovlivnit celek.

V terapii má systemický přístup tu výhodu, že neřeší problém izolovaně, ale zaměřuje se na celek. Umožňuje klientovi lépe porozumět skrytým dynamikám, identifikovat nevyváženosti a obnovit rovnováhu. Tím podporuje nejen řešení aktuálních potíží, ale také hlubší propojení s vlastními potřebami a harmonií. Systemika tak otevírá cestu k celistvému vnímání a růstu.

Hypnóza: Nástroj k hlubšímu propojení 

s nevědomím dle Miltona H. Ericksona

Přirozený stav zaměřené pozornosti a zvýšené vnímavosti, který umožňuje přístup k nevědomým zdrojům pro změnu a růst.

Hypnóza v terapii je přirozený a bezpečný způsob, jak podpořit klientovu schopnost řešit problémy, objevovat nové zdroje a otevírat cesty k uzdravení. Ericksonovský přístup k hypnóze zdůrazňuje jedinečnost každého klienta a využívá jemné, nenásilné techniky, které respektují klientovu autonomii a schopnost samostatné změny.

V hypnóze dochází k vytvoření specifického stavu vědomí, který umožňuje hlubší propojení mezi vědomím a nevědomím. Tento stav často přirovnáváme k tranzu, běžně zažívanému například při ztrátě pocitu času během ponoření do knihy nebo při hlubokém zamyšlení. Erickson zdůrazňoval, že hypnóza není o vnucení řešení, ale o vytvoření prostoru, ve kterém může nevědomí samo nabídnout odpovědi a perspektivy.

Klíčem k úspěchu a bezpečnosti hypnózy je terapeutický vztah založený na důvěře a respektu. Erickson věřil, že každý klient má v sobě vnitřní zdroje nezbytné k řešení svých obtíží, a úloha terapeuta je tyto zdroje aktivovat. Z tohoto důvodu nabízím čistě hypnotické sezení až po několika společných setkáních, během nichž společně budujeme raport – hluboké propojení, díky kterému se klient cítí v bezpečí a otevřený k práci.

Hypnóza v Ericksonovském stylu není pasivní proces. Klient zůstává aktivním účastníkem, který má po celou dobu kontrolu a může kdykoliv proces přerušit. Tento respekt k autonomii podporuje důvěru a usnadňuje průběh terapie.

Ericksonovská hypnóza umožňuje pracovat s hlubšími vrstvami zkušeností, které vědomá mysl nemusí být schopna přímo ovlivnit. Přístup k nevědomým zdrojům, obsahujícím skrytou moudrost, kreativitu a schopnost adaptace, může pomoci překonat bolesti, strachy, závislosti nebo zlepšit vztahy a podpořit osobní růst.

Milton H. Erickson opakovaně zdůrazňoval, že hypnóza není manipulativní nástroj, ale most k hlubšímu porozumění sobě samému. Tato cesta k nevědomí je cestou ke změně, jež vychází z vlastních schopností a potenciálu klienta. Hypnóza tak nepřináší řešení z vněšku, ale otevírá dříve nepřístupné vnitřní světy.

Polyvagální teorie, bezpečí a trauma

"Tak, jak bezpečně se cítíme, má zásadní význam pro naše fyzické i duševní zdraví a štěstí." (S. W. Porgues)

Polyvagální teorie, kterou formuloval Stephen W. Porgues, přináší nový pohled na fungování naší autonomní nervové soustavy – komplexního systému, který propojuje naše tělesné a emocionální prožívání. Klíčovou myšlenkou této teorie je, že autonomní nervová soustava, a především bloudivý nerv (nervus vagus), hraje ústřední roli ve zpracování pocitů bezpečí a ohrožení. Tyto pocity nejsou pouze mentálními stavy – pronikají celým tělem a ovlivňují každý aspekt naší existence.

Autonomní nervová soustava je fascinující svou schopností fungovat nezávisle na naší vůli. Její reakce jsou okamžité a bezprostřední – například při nebezpečí aktivuje systém "útok nebo útěk", kdy se tělo připraví na obranu či únik. Ale stejně tak umožňuje stav klidu, homeostázy a regenerace, když cítíme bezpečí. Prostřednictvím bloudivého nervu naše tělo komunikuje: zprávy proudí z mozku k orgánům a zpět, což vytváří neustálý tok informací ovlivňujících naše vnímání, emoce, chování a fyzické zdraví.

Polyvagální teorie zdůrazňuje, jak tento biologický systém řídí nejen to, jak reagujeme na stres a trauma, ale také naši schopnost navazovat vztahy, pociťovat radost, být kreativní a zvídaví. Když cítíme bezpečí, naše nervová soustava podporuje růst, regeneraci a sociální spojení. Naopak chronický stres, strach nebo trauma mohou dlouhodobě aktivovat obranné mechanismy, které jsou pro tělo a mysl devastující. Krátkodobě jsou tyto mechanismy přirozenou reakcí těla na zátěž a pomáhají překonat okamžitou hrozbu.

Zažitá traumata se nezastavují u emocí – pronikají hluboko do těla. Mění naše smyslové vnímání, ovlivňují funkce orgánů a zasahují do každé oblasti fyzického a psychického zdraví. Polyvagální teorie nám dává klíč k pochopení, jak tyto procesy probíhají, a nabízí nástroje k jejich léčbě.

Mnozí z nás nevědomky žijí v těle, které je uvězněno v chronickém stavu ohrožení. Tento stav omezuje naši schopnost žít naplno – ovlivňuje naši schopnost navazovat vztahy, regenerovat se, být šťastní a zdraví. Naproti tomu pocit bezpečí má transformační potenciál. Podporuje smích, kontakt, tvořivost a radost.

Polyvagální teorie tedy není jen vědeckým modelem, ale také cestou k pochopení toho, jak léčit a transformovat naše životy. Ukazuje, jak vědomým přístupem k tělesným signálům můžeme obnovit rovnováhu, pocit bezpečí a zdravé fungování nervové soustavy. Tato cesta není jen o uzdravení traumatu – je to cesta k plnějšímu, propojenějšímu a naplněnějšímu životu.

Polyvagální teorie je pro mou terapeutickou práci klíčová, protože mi poskytuje hlubší pochopení toho, jak tělo a mysl reagují na pocit bezpečí a ohrožení, a umožňuje mi pracovat způsobem, který respektuje autonomní nervovou soustavu klienta. Bez tohoto vědomí mohou terapeutické intervence neúmyslně aktivovat obranné mechanismy, což může vést k vnitřním konfliktům a ztížit proces změny. Naopak, pokud je terapie zaměřena na podporu pocitu bezpečí – ať už skrze prostředí, somatické modely, regulaci dechu, práci s tělem nebo propojení prostřednictvím empatie – vytváří prostor, kde může nervová soustava přirozeně přejít do stavu regenerace a klidu. Tím se otevírá možnost změny, která je nejen efektivní, ale zároveň v souladu s tělesnou i emocionální rovnováhou klienta, což zajišťuje trvalejší a smysluplnější výsledky.

Rodinné konstelace ve skupině

Když jsem žil v Jihoafrické republice, někdo mi řekl, jaká je nejdelší cesta v Africe. Není to silnice z Káhiry do Kapského Města, ale cesta z vaší hlavy do vašeho srdce, a odtud do přítomného okamžiku. (Bert Hellinger)

Rodinné konstelace podle Berta Hellingera jsou terapeutickou metodou, která pomáhá lidem porozumět hlubším vazbám v rodinném systému a odhalit skryté dynamiky ovlivňující jejich život. Tento fenomenologický přístup zdůrazňuje prožitek "tady a teď" a pracuje s jemnými impulzy a neědomými vlivy, které mohou formovat lidské chování a rozhodování.

Co mohou rodinné konstelace odhalit?

Rodinné systémy jsou propleteny vztahy, které často přecházejí na další generace. Problémy, jako jsou konflikty, nemoci, opakující se neúspěchy nebo pocity viny, mohou být důsledkem nerovnováhy v tomto systému. Konstelace umožňují klientovi pohlédnout na tyto skryté dynamiky, uvidět je a následně je harmonizovat.

Jak probíhá klasická rodinná konstelace?

Během konstelace si klient zvolí zástupce za jednotlivé členy rodiny (nebo jejich symbolické reprezentace), kteří se intuitivně rozmístí v prostoru. Jejich pohyby, pocity a postoje odhalí skryté vazby a konflikty v rodinném poli. Terapeut (facilitátor) pomáhá najít cestu ke změně a obnovení rovnováhy v systému.

Pohyby ducha a rozšíření metody

Bert Hellinger později rozvinul metodu o koncept tzv. "pohybů ducha", které překračují klasickou strukturu rodinného systému. Tyto pohyby vycházejí z hlubší intuitivní moudrosti a umožňují klientovi nahlédnout na svůj život z duchovní perspektivy, kde jsou vztahy chápány jako součást většího celku.

Moderní systemické konstelace

Vedle klasických rodinných konstelací se metoda rozšířila i do dalších oblastí. Firemní konstelace pomáhají odhalit dynamiky v týmech, optimalizovat organizační struktury nebo řešit konflikty na pracovišti. Projektové konstelace pak nabízejí podporu při strategickém rozhodování a hledání optimálního směru pro jednotlivce i společnosti.

Proč zvolit tento přístup?

Rodinné konstelace nabízejí možnost hlubšího pochopení sebe sama a svých vztahů. Fenomenologický přístup dává prostor intuitivnímu prožitku, který může otevřít cestu k vnitřní svobodě a harmonii. Skupiny probíhají zhruba jednou za měsíc, pro více informací mě prosím kontaktujte. 

Individuální konstelace

Symbolické ztvárnění prožitku pomáhá odhalit a řešit skryté dynamiky a bloky v osobních nebo rodinných systémech.

Individuální konstelace jsou terapeutickou metodou, která umožňuje klientovi nahlédnout na skryté dynamiky jeho života a vztahů prostřednictvím práce s představivostí, pozicemi vnímání, symboly nebo jinými nástroji. Tento přístup vychází z principů systemického vnímání a zaměřuje se na pochopení propojení mezi jednotlivcem a jeho širším systémem, například rodinou, pracovní skupinou či vnitřními částmi jeho osobnosti.

Jednou z hlavních výhod individuálních konstelací je jejich flexibilita a možnost přizpůsobit se potřebám klienta. Práce probíhá v bezpečném prostředí mezi terapeutem a klientem, což umožňuje důvěrný a hluboký proces bez nutnosti zapojení dalších lidí. Tento intimní formát poskytuje klientovi prostor k prozkoumání citlivých témat a osobních zážitků v klidném a podporujícím prostředí.

Metoda je bezpečná, protože terapeut vede klienta s respektem a citlivostí, vždy přihlížejíc k jeho hranicím a aktuální připravenosti pracovat s daným tématem. Klient má během celého procesu kontrolu nad průběhem a sám určuje tempo práce. Skrze individuální konstelace se otevírá možnost nahlédnout na hluboké souvislosti, které ovlivňují jeho život, a uvolnit zatížení, jež může pocházet z minulosti nebo nevyřešených rodinných vazeb.

Díky této metodě se klient může znovu spojit se svými vnitřními zdroji, obnovit rovnováhu ve vztazích a získat nový pohled na své problémy. Individuální konstelace podporují sebepoznání, rozvíjejí schopnost nadhledu a vedou k pocitu větší harmonie a svobody.

Psychodynamický koučink - metoda Tamara Polanski®

Propojuje hluboké porozumění nevědomým vzorcům a dynamikám s praktickými kroky ke změně, čímž umožňuje klientům dosahovat transformačních výsledků v souladu s jejich autentickým já.

Psychodynamický koučink podle Tamary Polanski je jedinečný přístup, který pracuje přímo na úrovni smyslových reprezentací, tzv. modalit. Tento přístup umožňuje klientovi objevovat a měnit jeho vnitřní nastavení prostřednictvím obrazů, pocitů, zvuků a dalších smyslových vjemů, které tvoří jeho nevědomé prožívání. Namísto zdlouhavé analýzy problémů či hledání jejich příčin se koučink zaměřuje na přímou cestu k řešení, kde se jednotlivé modality přirozeně a efektivně mění tak, aby podporovaly klientovy cíle a jeho vnitřní rovnováhu.

Práce v psychodynamickém koučinku probíhá na hlubší úrovni, než je běžné v tradičních koučovacích metodách. Tento přístup neřeší jen povrchové projevy nebo vědomé vzorce, ale umožňuje klientovi vstoupit do nevědomé struktury jeho prožívání. Změny provedené na této úrovni jsou okamžitě účinné, protože se dotýkají samotné podstaty toho, jak člověk vnímá svět a sám sebe.

Tento proces je mimořádně efektivní a elegantní – bez zbytečného zabředávání do problémů, emocionálního zahlcení nebo složitých analýz. Klient přirozeně objevuje, jak mohou být jeho smyslové reprezentace upraveny tak, aby podpořily jeho cíle, a díky tomu zažívá transformaci rychle a nenuceně.

Psychodynamický koučink se tak stává nástrojem pro hlubokou a trvalou změnu, která působí na úrovni, kde se tvoří vnímání a zkušenost. Je to metoda, která spojuje hloubku s jednoduchostí a umožňuje klientovi posunout se vpřed s jasností, lehkostí a napojením na své autentické zdroje..